Urbanistické řešení Knihovny a společenského centra nebylo navrženo jen jako pouhý objekt doplňující zástavbu na náměstí, ale spíše jako krytý veřejný prostor, ve kterém se člověk může svobodně pohybovat a který umožňuje snazší pohyb ve městské struktuře. Svým objemem má do stávající zástavby zapadat, ale přitom být na náměstí dominantním objektem.

​

Architektonické ztvárnění hmoty objektu je ideově založeno na personifikaci, přičemž knihovna sama o sobě říká, čím je, k čemu slouží a z jaké doby pochází, čehož je docíleno i použitím soudobých povrchových materiálů jako je např. tahokov nebo polykarbonát.

​

​Dispozičně se jedná o jednoduše komponovaný objekt, kde v přízemí navazuje na parter náměstí vstupní hala objektu, která je propojená s knihovnou a kavárnou. Pro letní dny je k objektu také připojena letní čítárna navazující přímo na knihovnu. V druhém podlaží jsou umístěny společenské sály s administrativními prostory sloužící knihovně. Část objektu je také podsklepena s využitím pro archiv, sklady a technické zázemí.